hifi.slovanet.sk

[humpf]

Když Kryton ve vláknu o zvyřátkách zmínil staré nahrávky, napadlo mě, že bych se vlastně rád dozvěděl víc. Sám staré nahrávky nevyhledávám. Občas si tím ale můžu škodit - přicházím třeba o zajímavou hudbu. Máte nějaké tipy? Jakou nejstarší nahrávku máte? A posloucháte ji?

Mne teď narychlo napadne Pablo Casals a jeho nahrávka Bachových suit. Je z půlky třicátých let dvacátého století. A podle mě pořád stojí za to.

Zajímavé zážitky nabízí taky třeba známé Furtwanglerovo provedení Beethovenovy deváté z dubna 1942. Panu kancléři k narozeninám.

Pak si ještě hned vzpomenu ještě na Webernovo řízení Bergova houslového koncertu. Asi rok 1936?

Co vy? Moc se těším.

A kdyby někdo z našich odborníků chtěl paralelně otevřít vlákno o historii nahrávací techniky, bylo by to dokonalé.

[PMA]

Od padesátých let se dají najít nahrávky, které jsou, kromě interpretačního výkonu, použitelné i technicky. S dřívějšími je to problematické, dají se brát jako dobový dokument.

[ShanDo]

neviem sice co ratate sa starsie, ale napriklad taky Trubadur od Verdiho, z La Scaly z 1956, ked dirigoval Karajan je podla mna prijemna nahravka.
Pocul som aj Rachmaninov 2 koncert z dakeho roku 1932, ked ho hral sám Rachmaninov, a to teda nebolo nic moc, zlelo to fakt divne.

[Ruby]

Mě osobně nahrávky starší řekněme r. 1940 svým zvukem trochu odpuzují (a to i přes interpretační výkon) a vychutnat si je dovedu spíš až tak od r. 1955 (nemusí to být stereo). Nejnáchylnější je na to symfonický orchestr, zvlášť když hraje skladbu založenou na barvách a detailech (např. Debussyho Moře), kdežto třeba u sólového klavíru snesu i horší kvalitu.

Co se týče interpretační kvality, myslím, že je rozhodně z čeho vybírat. Zejména nahrávky s Českou Filharmonií 50. let ukazují, v jaké kondici tenkrát toto těleso bylo. Dnešní Mácalova ČF se s Talichovou nebo Ančerlovou nedá absolutně srovnávat. Nedávno se mi dostalo do ruky živáky (1947-1968) z Pražského jara (Andante records) a doslova jsem čuměl, na jaké úrovni se tenkrát na PJ hrálo...


Určitě bych doporučil Dvořákův Koncert pro cello s Talichem a Rostropovičem (1952, skvěle zremasterované!), Chopinova Nokturna od Rubinsteina (ty starší 1949-50), Bartókův Koncert pro orchestr od Reinera s CSO (1955, neuvěřitelný zvuk na to, že jde o pionýrské stereo), Ohnivák od Bernsteina s NYP (1958, také slušný zvuk), Voříškova Symfonie v D s Ančerlem a ČF (1954), Má vlast s Talichem (1954), Čajkovského Patetická s Talichem, Čajkovaského poslední tři symfonie od Mravinského s LPO (1960, super zvuk), Prokofjevovy sonáty 2,6,9 s Richterem (živák), Prokofjevova Klasická s Ančerlem, ČF (1954), to jsou všechno moje srdcovky.

[humpf]

Díky za odpovědi, hlavně Rubymu za konkrétní výčet. Vypadá to, že se neozvali ti, kteří starší nahrávky neradi. Je tu někdo, kdo by odpověděl jako Ruby, ale roky by byly třeba o 40 vyšší? Nebo někdo, kdo nekompromisně vyhledává opravdu jen technicky nejdokonalejší kusy?

[kryton]

[humpf]

Díky. Moje otázka je vlastně jednoduchá. Jak starou nahrávku si ještě dokážete užít a nevnímat ji jen jako historický dokument nebo kuriozitu? Samozřejěm asi každý dá přednost technicky lepší nahrávce. ALe jak dalece se tím necháte omezit? Myslím, že na takovou otázku dokáže snad odpovědět každý (pokud se nebojí, že se před klukama na pískovišti shodí).

Ve druhé půlce padesátých let určitě najdu nahrávky, které si rád poslechnu. Ale i když diriguje Bruno Walter Mahlerovu hudbu někdy těsně po válce, tj. asi o deset let dřív, je to pořád zážitek z hudby, ne z historie.

A u sólového nástroje určitě snesu i předválečnou nahrávku.

[kryton]

[humpf]

Díky krytone.

Ano, je to subjektivní a individuální. S tím se počítá. Takže i vy ostatní prosím klidně odpovídejte. Už mi vlastně přijde docela zábavné, jak se na tak jednoduchou otázku nechce hifistům odpovědět. Bojíte se něčeho?

Ruby samozřejmě odpověděl dokonale, ShanDo a Kryton to zvládli taky. PMA aspoň nějak obecně (vágně). Tak vo co de?

[Ruby]

[humpf]

Tak jo, uvídíme.

PS 89 Users online today. Vlákno má skoro 200 přečtení.

[ShanDo]

hm teraz ma napadlo, nedavno som mal pozicanych 6 CD koncertov od mozarta. Klavirne koncerty boli v interpretacii dakeho Fishera (neviem mozno je aj znamy, ja ho nepoznam vsak), a konkretne z rokov 1936 a nieco z 1938, a musim uznat ze zvuk ma odpudil, aj ked interpretacia bola celkom fajn, bohuzial vela sumu a mikrofony akoby nestihali orchestru alebo ako to nazvat.
Okrem toho som mal moznost pocuj Sviatoslav Richter In Prague
ked dirigoval Bretislav Bakala a hral logicky Sviatoslav Richter, orchester Czech State Philharmonic Orchestra (Brno), a sice neviem z ktoreho roku to bolo, alebo ci to sposobila zla technika, ale zvuk bol trochu divny, vzdal sa mi az prilis neprirodzeny.
Pri Prokofievovom koncerte No.1, ktoreho ukazku som si stiahol hlavne preto lebo som bol zvedavy ako ho Richter zahra, sa pri niektorych mohutnejsich pasazach obavilo chrcanie, klavir len z jemnym doprovodom orchestra bol ale celkom ok, no ako nahravky nic moc, alebo pre Richtera vydrzat vsetko:-D

[mesires]

Ja osobne jsem v situaci, ze teprve buduji svou zakladni sbirku nahravek. A je toho spousta, co bych chtel doplnit. Vetsinou se jedna o nahravky od 70. let pozdeji. S temi drivejsimi defakto nemam zkusenost.
Ale budu rad, kdyz budu moci srovnat. Je to ale pro me hudba budoucnosti.

[cough]

Hoj,

mám sice pár archivnějších kousků (zejména Talich) z 50 let nak které nedám dopustit, ale nějak se nevyžívám v poslechu stařičkých nahrávek. Navíc pro hudbu, kterou hodně poslouchám, působí cokoli nahráno před rokem cca 1975 velmi srandovně a spíše jako dobový dokument... (výjimky sou, jak jinak) Jak se asi běžně hrály Braniborské koncerty v roce 1940, 1950, 1960, 1970? U mně převažují nahrávky mezi roky 1980-2000. Úplných novinek mám jako šafránu, nějak mně většinou neoslovují. SACD mám asi tak 10, poslouchám je spíše méně než více.

Pokud je to výjimečné provedení tak se člověk v pohodě přenese přes hořší technickou kvalitu záznamu, pokud má fantazii, tak si to domyslí. Ostatně i u horších provedení si člověk musí domýšlet, že ....

[humpf]

Díky za normální odpovědi. Zatím tedy zní skoro jednotný hlas: preferují se nahrávky, jež vznikly po roce 1970, a před rok 1955 se odvažujeme jen ve skupině a na koních.

To vypadá jako naprostý common sense. Neobjevil se žádný extremismus: ani technický purismus, ani kult starých mistrů.

Ještě někdo? Opravdu žádní radikálové?

PS Nejzajímavěji tak nakonec vychází jemný náznak rezervovanosti k nejnovějším nahrávkám, který čtu u krytona a cougha. To by ale asi bylo na jiné vlákno.

PPS A pokud mát nějaké tipy na zajímavé starší nahrávky, budu pořád rád.

[BE3]

No ja som dost sklamany (ne)kvalitou klasickych nahravok, ktore som kupil. Najnovsie mam Beethovena 9. a Carl Orffa.
Obe nahravky su tusim z roku 1976, jedno je tusim Deutsche gramofon ci ako sa to vola a druhe tusim DECA.
Je to sice nejako digitalne remastovane, ale kvalita nic moc. Zvuk je taky zliaty, relativne tichy a neostry.
Som zvedavy na ten Branibursky koncert CR.

[kryton]

[manicka]

Mám tento CD box klavírních nahrávek Elly Ney většinou Beethovena z 50.-60. let a je to všestranně skvělé:
http://www.proclassics.de/Download/9025_VE-Box.pdf

[xvlk]

[ShanDo]

hm tak este dake tipy, teda aspon co sa mne paci:
Dvorak Sym. 9. z roku 1962 z Royal PO a dirigoval Jascha Horenstein, kvalita prekvapivo dobra, sice neviem ci je to interpretacne spravne, ale mne to sedi:)

Potom napriklad Sibeliov huslovy koncert D mol a Glazunov A mol z rokov 1959 a 1963 (mam taky pocit ze tam bol aj Prokofievov G mol?) z huslistom Jascha Heifetz, Walter Hendl a Chicago Symphony Orchestra a RCA Victor Symphony Orchestra. Podla mna tiez velmi pocuvatelna nahravka

alebo vyberovka z rokov 1961 a 1962, vydana v roku 2005 na SACD nosici s technologiou "Living stereo". Skladby Smetanu, Liszta, Enesca, Wagnera s dirigentom Leapoldom Stokowskim, aj ked to mozno bolo upravovane, tiez celkom fajn nahravka, ale ako vzdy, nemusi uspokojit vsetkych:)

a aby som nezabudol, Brahmsov 2 klavirny koncert z roku 1958 z Arthurom Rubinsteinom, RCA Victor Symphony orchestra, Jozef Krips, tiez som bol prekvapeny, ze to znie celkom dobre.

[humpf]

Tak na někoho jako xvlk jsem čekal. Těším se, co se všechno dozvím. Staré nahrávky mají nepochybně své kouzlo. Vítám každý tip. A neméně jsem zvědav, jak xvlk popovídá s místními techniky.

[xvlk]