hifi.slovanet.sk

[cough]

Netvrdím, že je to komplexní pohled na tuto problematiku, ale snad to osvětlí pár lidem že moudrý pan Werich říkal, že moudrý rabín říkal, že "Všechno je jinak!"

Zkratky vznikly dle mého názoru v době, kdy bylo nutné marketingově podpořit tehdy nový CD formát. Aby spotřebitel-hifista nebyl zaskočen tím, že při poslechu dokonalého CD na své nahrávce slyší nějaký ten šum, byla vymyšlena zjednodušená klasifikace nahrávek od nesprávných AAD až po ty správné DDD

S tím, jak hifista subjektivně vnímá kvalitu nahrávky (ach bože, zase ty "pocity hifistů" ) magická písmenka AAAADDDDDDD mají málo společného, realita je trochu jinde, as always. Je třeba rozlišovat následující:

1. V jaké době byla nahrávka pořízena
2. O jaký hudební žánr se jedná, neb ten do určité míry determinuje jakým způsobem taková nahrávka vzniká.
3. Jak se s nahrávkou pracuje než se dostane na distribuční médium.

Vzhledem k mým poměrně omezeným znalostem vzniku rockových/popových/bigbítových nahrávek se pokusím v tuto chvíli omezit svůj průjem na oblast klasické hudby. Pokud bude zájem, můžu zkusit blufovat i v oblasti vzniku nahrávek bigbítu, tam je situace o dost více komplikovaná a propletenější.

První písmeno: A nebo D, aneb jak je nahrávka pořízena

Pokud budu uvažovat přirozené zdroje hudby, vždy bude zdroj analogový. Pak to celé de do mikrofonu, mikrofonního předzesu a dále na záznamové médium. Kombinace zdroj - prostor - mikrofon je takřka určující pro celou kvalitu záznamu a další způsob zpracování tomu může pomoci jen omezeně. Uškodit však zcela neomezeně.

Do jaké doby se točilo do analogu a od jaké do digitálu? Telarc začal tuším ke konci 70. let (1978?) s prvním rekordérem od Mitsubishi, který ofšem jel na z dnešního pohledu nestandardní vzorkovací frekvenci 50 kHz. Supraphon začal točit do digitálu od roku 1981 (první nahrávky Mé Vlasti se Smetáčkem a Novosvětská s Neumannem). Nemám moc informací, ale myslím, že na úplném začátku 80 let neexistovalo mnoho vícestopých digitálních rekordérů, myslím, že spousta mašin z této doby jsou pouhé stereorekordéry. Takže stejně musel záznam projít přes analogový pult, tam se zmixovat a finální mix se nahrát na tikitál. Takže v podstatě AAD nahrávka, která je však inzerována jako DDD.


Prostřední písmenko: Mixle v pixle

Například, jak točí své DSD SACD desky Polyhymnia. Často je to tak, že signál z hlavních mikrofonů (hlavní 3ice či 5tice mikrofonů před orchestrem) jde přímo do A/D převodníku do digitálu. Paralelně s tím nahrávají spot mikrofony jednotlivé sekce orchestru (je jich více než dost, řekněme třeba 10) a tyto jdou jsou zmixovány přes modifikovaný pult Studer do několika tracků, třebas 3 nebo 5, tj. udělají sub mix. Tento submix pak jde přes A/D převodníky do digitálu. V digitální doméně jsou tyto zmixovány dohromady. Takže jakéže to máme prostřední písmenko? D nebo A?

Jak je to v praxi? Funguje to tak, že dirigent "schválí" mix se vším všudy (tj. nikdo nehraje falešně, vše je sestříháno a slepeno) není tam více dechů než smyčců jak si producent s dirigentem dohodli a takto je nahrávka odsouhlasena a je udělán její "print" - z vícestopého záznamu je udělán na dvoustopý stroj finální mix. Dneska v softwaru bouncováno do stereo AIFFu nebo WAVu.

Pokud je součástí archivované nahrávky dokumentace o tom, jak byly jednotlivé tracky smíchány (pan, hlasitost) pak si dovedu představit, že lze udělat "digitální remix", v intencích toho, co odklepl dirigent při kontrolním poslechu.

Pro klasickou hudbu je to především o poměru mezi hlavními mikrofony a tzv. spoty a určení jejich vzájemných hlasitostních poměrů. To se řídí čistě skusem producenta nahrávky a hlavních protagonistů. Přístupy (a vycházejí již z postavení mikrofonů) jsou různé: od celkového pohledu na hudební událost (Telarc) po sumu detailů poskládaných jako skládačka dohromady (Deutsche Grammphon).

Navíc mixování není jen o tom, kam se v rámci stereobáze napanuje signál a jak bude hlasitý (poměry mezi jednotlivými mikrofony. Součástí mixu (i v klasice) je ekvalizace, komprese a přidávání dozvuku. To se může dít buď čistě v tikitální doméně nebo se signál převede zase do analogu, provede se s ním processing a vrátí se zpátky do mixu v DAW.

Mixovat v alnagonu nebo v digitálu?
Výše uvedený výlet z digitálu do analogu se může dít pro všechny tracky, které převedou zpět do analogu, pošlou do mixpultu nebo tzv. summing device, který je analogový a pak zase zpět přes A/D konverzi dají do digitálu. Dokonce existuje srovnávací CD, na kterém je možné si poslechnout srovnání digitálního mixu (HW - digitální myšpult) se softwarovým mixem a tuším i alnagonovou mašinou.


Třetí písmeno: Masssstering
Mastering, finální úprava nahrávky. Tato disciplína je opředena mezi audiofili mystickým závojem jako nejvyšší alchymistická disciplína, která spasí všechny skutečné či pseudoneurózy při poslechu… přitom je to jednoduché: Mastering je proces, který bychom mohli eufemicky nazvat leštěním hovna: špičková nahrávka totiž nepotřebuje mastering. Děje se během ní totéž co při mixu (komprese, ekvalizace, dohallení), jen s několika tracky (obvykle stereo nebo někdy i se submixy - tj. rytmika zvlášť, doprovod zvlášt, zpěv zvlášť). A obvykle se to celé zase prožene přes analogovou mašinku, která (celé nahrávce dá duši a příjemnou atmosféru/zasere a zapatlá k nepoznání - vyberte si co je vám bližší ). Takže další cesta tam (D/A) a zpátky (A/D) jako Bilbo Pytlík.

V klasice těchto úprav bývá naštěstí méně, snad jen nějaký ten limiter na špičky (pokud není v signálové cestě již při pořízení nahrávky)...

Závěr?
Drtivá většina nejen testovacích ale i poslouchacích nahrávek našich audiofilů je de facto ADADADADDDDAADADAAD. Ovšem máme mezi sebou ostrostřelce, kteří jsou přesvědčeni, že pouze stříbrné kabeli, zesilovače s minimem součástek bez zpětné vazby či jen z triod, kondenzátory Kundorf v 2 pásmových bednách s 6 dB výhybkou jsou tím jediným správným řešením pro poslech ADADADADDDDAADADAAD nahrávek přinášejícím hudebníky do pokoje…

[Coques]

Je celkom vtipne, ze paralelne s tymto prispevkom bol vytvoreny iny, tajuplne pomenovany "Audiofilske poistky".

Takychto analyz by mohlo na fore pribudnut, clovek tak rychlo strati ruzove okuliare.

[Merk]

Já to věděl!!!

Každopádně dík za kvalitní příspěvek.

[dustin]

To cough:

Moc hezky napsané, díky.

[sekal]

cough :

Souhlasím, ale zpochybňuješ tím vlastně smysl veškerých tuningů reprod. HW nejen těch extrém. případů, které jsi zmínil..

[Roman St]

Díky Cough, vynikající článek. Chybí snad je dodat, že i zvukaři jsou lidi, sem tam se na nějakej čudlík trochu zapomene, či zvukař je trochu nalitej, nebo je mu třeba blbě. Holt je to život.

[Kuba4]

Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se tímto zabýval. Písmenka na obalu jsou každému ukradená.

[opa]

Jenom bych ještě dodal, že při všech těch A/D a D/A převodech, ekvalizaci a dalších úpravách nesmí signál projít žádným operačním zesilovačem, protože jakmile jednou hudba projde operákem, je nenávratně zničena.

[cough]

Kuba: zato já znám ve svém okolí tolik hifi šamanů a jejich hlásných trubců, kteří blbnou hlavu méně zkušeným hifistům... tak je třeba některé (zejména básnické) výlevy korigovat... chytrého to trkne, blbý vysolí prachy za nesmysly...

vo písmenka tu totiž vůbec nejde...

[Frantrax]

Díky, coughu za článek Poučen i pobaven... Já se s tim setkal poprvý u starších CD Metalicy, píšou tam: "The music on this CD was originally recorded on analog equipment. We have attempted to preserve, as closely as possible, the sound of the original recording. Because of its high resolution, however, the CD can reveal limitations of the source tape."


Jinak já si to představoval takhle:
AAD - digi master ze stereo master kotouče
ADD - záznam na analog multitrack, míchačka na digimixu, CD...
DDD - Z mikráků do DACu... bla bla bla

[dhfool]

To musí být kakofónie z mikráku do DACu
1010101011010010101111011010011111110101010
Dneska je nějaké divné BIO nebo co

[kryton]

[Kuba4]

4 cough

Já opravdu nikoho takového neznám. Přijde mi to ujeté. A logem CD-DA se dá taky nějak oblbovat?

[Ruby]

Tato písmenka popaře sice moc nezajímají, ale cédéčka vážné hudby jsou jimi orazítkována dodneška a myslím, že leckterý hudbymilovný posluchač (včetně mě) si léta myslel zhruba to, co v bodech napsal Frantrax (ono se to totiž nějak tak psalo na bookletech v 80. letech a od té doby to zdomácnělo).
Takže díky Coughi za vnesení světla do mýtu A-ček a D-ček!

[Roman St]

Pánové vy si snad děláte legraci. Jak se to u mp3 nepoužívá ? Oni asi vznikají z principu jinak, že. To si sedne nějaká plechová hlava k pc, napíše řetězec nul a jedniček a ono to hraje. Od počátků CD, což zřejmě nepamatujete, neboť to byl v Čechách rok cca 84, to byly mezi hifi nadšenci tři nejhledanější písmenka na obalu CD. Tak tady neblbněte s nějkými svými teoriemi o tom, že to nikoho nezajímá. Nás zase nezajímá, že poslední mp4 přehrávač má 4GB paměti.

[PMA]

Ivo,

pokud se nepletu, tak první digitální záznam u nás dělal Miloslav Kulhan v r. 1976(7) na zařízení Nippon Columbia.

Digitální záznamy Supraphonu z počátku 80-tých let se ještě lisovaly do vinylu. První vydané CD Supraphonu by měla být Má vlast z r. 1987.

[jmd]

Až mi to je čudnuô, že to ešte High End ako tak na tých orezávatkach zahraje

[godz]

Práve mám v rukách svoje prvé CD-čko. Je ním DDD Mozartovo Requiem, vydané v roku 1986 bratislavským OPUS-om. Kúpil som si ho ako reakciu na zhliadnutie vynikajúceho Formanovho filmu Amadeus. V tom čase boli v predaji nejaké CD vydané OPUS-om, a bola to samá vážna hudba. Cena za CD bola jednotná 170,- čs. korún. V tom čase som nakúpil zopár CD-čiek pozoruhodnej umeleckej kvality označených ako DDD. Zrejme aj umelci verili, že digitálna technika pomáha lepšie zakonzervovať ich diela a akosi sa vtedy "viac" snažili.

[kryton]

[kryton]

Jinak toto vlákno je opět o tom, jak vylít s vaničkou i dítě. Připouštějí se pouze extrémní postoje. Ve skutečnosti ta písmenka udávají formát (digitál vs. analog), v jakém byl signál uložen na médium v jednotlivých fázích pořízení nahrávky. Pokud byl uložen digitálně je tam D, pokud analogově, je tam A. Nerozlišuje se čím signál před uložením prošel a kolikrát byl zkonvertován tam a zpět.

Existuji špičkové DDD nahrávky i špičkové ADD nahrávky. V obou případech existují i mizerné nahrávky. Ve formátu AAD se v současnosti nová klasická CD prakticky již nevydávají (výjimky existují). ADD nahrávky jsou většinou staršího data, takže mají obvykle i menší dynamiku, což ovšem není dáno oním A, ale dobou pořízení a tehdejšími možnostmi/postupy. Pokud se díváme na věc statisticky, lze říci, že DDD nahrávky obvykle méně šumí, což jsem si aktuálně potvrdil při přípravě "poslechových setů" pro poslech v autě (upravoval jsem poslechové úrovně, aby se i na D1 ve 130km/hod daly některé věci poslouchat).

Myslím, že než podle DDD, lidé vybírají spíše podle labelů či formátů. Někdo vyhledává audiofilské labely, někdo poslouchá výhradně SACD. Obojí je samozřejmě nesmysl, protože audiofilské labely jsou obvykle zvukově horší než zavedené klasické labely a není nic smutnějšího, než když někdo poslouchá nějakou hudbu jen proto, že je údajně dobře (spíše efektně) nahraná. Nicméně drtivá většina fakt mastí jen MP3 .

[PMA]

[opa]

[dustin]

[Frantrax]

Co si na poslech do auta ubastlit kompresor?

[Merk]

[dhfool]

Obávám se,že tento kompresor bude fungovat pouze na dechy

[Frantrax]

Jsem fakt nemocnej, trvalo mi to 20 vteřin než mi to docvaklo

[PMA]

Ivo, tak jsem to našel. Jde o první digitální záznam v ČR, podílel se na něm Miloslav M. (Michal) Kulhan /a též doktor Herzog/ v kostelíku v Lučanech, v r. 1975 na zařízení Nippon Columbia/Denon:

String Quartet No.16 in E flat major, K.428
1) 10~12th Oct. 1956, Abbey Road Studios, London(monaural)
* Producer/Engineer ; Geraint Jones/Neville Boyling
* LP ; Columbia 33CX 1424, Angel 45000
* CD ; Testament SBT 1117
2) 16~18th Jun. 1975, Romancatholic Church of St.Mary, Lucany, Czekoslovakia(digital)
* Producer / Engineer ; Peter Willemoës & Eduard Herzog /Miloslav M. Kulhan & Takeaki Anazawa
* LP ; Supraphon, Denon
* CD ; Denon 33CO-1582 / COCO-75539
Note ] Joint production of Denon & Supraphon

[cough]

Pavle, díky za upřesnění. Já v katalogu Supraphonu ani jiných major labelů (Dojč gramo, Filipes, 10 Deka) nenašel nikdy nahrávku, která by byla označena jako "digitální" a natočena cca před rokem 1980 a to jsem jich viděl určitě tisíce... Snad jedině novoroční koncert z 1979 nebo 1980 byl výjimka... Docela by mně zajímalo co jim z toho tehdá vylezlo..., na jaké Fs to točili a jak to předělávali do 44.1 CD formátu (jestli to nebylo nakonec DAD). Z důvodu setrvačnosti a hlavně spolehlivosti (nevyzkoušená technologie, "nelajsnem si aby na nás dirigent s orchestrem čekali nebo abychom probůh ztratili nějaký záběr"), se pořád točilo do analogu tak do 1980, pak primárně do digitálu a jako backup byl pořád analog... U toho Mozartova quartetu to bylo točeno Kulhanem asi přímo do sterea a asi čas na to aby se případná ztráta dat kdyžtak přetočila...

[PMA]

Jestli mohu malou OT - byl jsem cca od 15 let "hifista" par excellence . Vyléčila mě z toho měsíční praxe právě u M.K. ve studiích Supraphonu v roce 1977 (to mi bylo 22).