hifi.slovanet.sk

[opa]

[PMA]

Co je to "běžná konstrukce". Zcela určitě by se měla respektovat podmínka maximální linearity před zavedením ZV, což určitě není Bohoušův objev, jelikož na to upozorňují mnozí v posledních x-desítkách let.

Můj tip je dát koncový stupeň mimo smyčku globální NFB.

[opa]

[PMA]

Já to umím jen v A, někdo jiný může umět excelentní korekci chyby, a něco dělá Luděk.

[opa]

[PMA]

3. cesta může být lokální ZV, ale stejně dobře to může být přičtení opačné nelinearity.

[opa]

Přičtení opačné nelinearity je problém, ta nelinearita závisí na (komplexní) zatěžovací impedanci. Já to vidím na lokální zpětnou vazbu. Ale to je tak široký pojem, že jako bych nic neřekl.

[PMA]

Pochopitelně, kompenzace nelinearity v předchozích stupních, v koncovém musí být LFB už kvůli výstupní impedanci.

[PMA]

Jedna z možností je viz obr.:

[opa]

Zajímavé, jak se u toho nastavuje klidový proud? Myslím teplotní stabilitu - vazbu na chladič.

[PMA]

Klidový proud nastavuj DC zdroj u vstupu, realizace by byl Vbe násobič, teplotní vazba otázka vývoje funkčního vzorku.

[kazzatel]

To je v podstatě Bryston...

[PMA]

Jo.

[xvlk]

[PMA]

Sice to nezaznělo zrovna teď, ale diskutovalo se to obojí opravdu mnohokrát, a nejen diskutovalo.

[xvlk]

[xvlk]

[coffee]

Co by na to řekl asi Matticat Ottala ?

[velky bobo]

Mňaaaau!

[velky bobo]

BTW, z hlediska zpětné vazby není topologie CFB nic jiného než obvod, u kterého se při zvětšení celkové zpětné vazby zvětší i lokální zpětná vazba prvního stupně, takže vratný rozdíl zůstává (přibližně) konstantní. To bylo už v Transiwattu 3. Na konstrukci monolitických CFB jsou zajímavé ty obvodové fígle, které umožňují dosáhnout vysokého SR, ale to už se netýká zpětné vazby.

U klasických obvodových topologií jsou hlavním zdrojem zkreslení obvody s velkým rozkmitem napětí, tj. "rozkmitový stupeň" a to co za ním následuje. Pokud se má řešit obvod s nízkým zkreslením a nízkou celkovou zpětnou vazbou, musí se zkreslení řešit především tam, kde je velký rozkmit napětí, a ne třeba na vstupu např. oblíbenými degeneračními odpory (což má nicméně význam v případě, že zesílení za vstupním obvodem je malé, např. "degenerovaný rozkmitový stupeň") - což vede na technologie chybové korekce a podobně. To jsou ovšem notoricky známé věci, proč vlastně tady o tom píšu - jo, už vím, hlavně tišťák musí být z nemagnetické mědi, jinak je všechno v háji.

[xvlk]

[velky bobo]

On celkem není problém udělat "rozkmitový stupeň" tak, aby se choval jako obvod s proudovým výstupem - prostě zapojení "kolektor proti kolektoru". Takhle jsem dělal většinu diskrétních výkoňáků a problém tam byl jen v tom, že bylo obtížné udělat výstupní ochranu - když se ochranou limitoval budící proud konců, tak to proudová rezerva rozkmiťáku přebila a shořel buď rozkmiťák nebo ochranné obvody

[opa]

Snad zase nebudu za blbce, ale já ani neznám jiný rozkmit, než zdroj proudu. To za prvé.
Za druhé jsem měl dojem, že není problém zapojit to tak, aby tento zdroj proudu byl limitovaný, něco na tento způsob:

[roberto]

taky jedna knížka... http://snipurl.com/vsyv

[xvlk]

[danhard]

A idealní je, když taková pojistka zabírá kdy nemá )

[xvlk]

[velky bobo]

[xvlk]

[danhard]

Viděl bych problém, jak takovou "tyristorovou" pojistku dimenzovat, protože i s reálnou zatěží a obecným signálem se dostanu do stavů, kdy se pohybuji za hranicí statické SOAR.
Jsou to dynamická přetížení, které koncáky zvládají, ale chrakteristika pojistky by musela mít také stejné dynamické vlastnosti jako dynamická SOAR koncáků, jinak buď nechrání, nebo zabírá kdy nemá.
U pojistky typu proudového omezení to lze tolerovat, protože to už bývá spojeno se stavy blízko limitace zesilovače a je to dostatečne maskováno.
Trochu jsem to zobrazil v
http://hifi.slovanet.sk/bb/viewtopic.php?t=2410&start=120
ale zdá se, že to nikoho moc nezajímá.