hifi.slovanet.sk

[manicka]

V neděli ráno před výstavou jsem si pustil ze staré socialistické desky Čajkovského houslový koncert hrán Davidem Oistrachem a moc si užíval sólové party, protože ty orchestrální z hlediska nahrávky byly nevýrazné.
Pak na výstavě u Šrolla pustil Bartoli (neboli Pavlik) tento koncert s Anne Sophie Mutter nepochybně na poslední nahrávce od DG
Zvuk neřeším, ale samozřejmě i interpretace byla výrazně jiná, člověk si tyhle melodie opravdu zapamatuje.

Co z toho všeho? Oboje jsem si moc užíval, ale co myslíte, kdo je/byl větší mistr nebo jinak, koho máte radši na poslech? Samozřejmě se ptám hlavně těch, co mají oboje naposlouchané, nejlépe pamětníků i starých koncertů )

A byl vůbec kdokoli po Svjatoslavovi Richterovi. kdo by se mu jako klavírista přiblížil, vyrovnal či snad překonal?

Anketa pro pobavení

[pistole]

pro doplnění nahrávka je z roku 2003

[Ruby]

Je fakt, že po Richtěrovi byla řada klavíristů - specialistů, kteří excelovali v interpretaci určitého skladatele (nebo dokonce jen určitých skladeb), ale takhle všestranný klavírista mě nenapadá. Navíc měl ohromě široký kulturní rozhled a sám i aktivně maloval. Sympatická byla i jeho obliba koncertovat na málo významných místech (třeba v Jablonci n. Nisou).

[humpf]

To je zamotaná otázka, nebo spíš moc otázek najednou na mou starou hlavičku.

Obecně: nevěřím na nepřekonatelné staré mistry. Spíš se mění doba, způsob hry a nároky. Navíc velká šíře repertoáru, zvládnutá na špičkové úrovni je cosi, co vidíte většinou až zpětně na uzavřené kariéře.

My máme možnost slyšet i nahrávky staré skoro sto let a to nám dává příležitost ke srovnávání. Ale i dřív lidi mívali pocit, že "staří" dělali věci líp. Třeba Lisztova hra na klavír nechávala v posluchačích na doživotí dojem, že tohle se nedá překonat. Pod První světové válce mívali lidé pocit, že se cosi změnilo a svět ani hudba už nebudou stejné. Atd. Nostalgie je věčná.

Sám jsem přesvědčený, že by tyhle legendy často neobstály. Dřív měli lidé mnohem menší možnost srovnání. Navíc si z různých důvodů cenili často jiných věcí než my dneska. Jak to asi znělo, když Beethoven okouzloval svými improvizacemi?

Zeptal bych se spíš nazpátek, jestli nemůže ta schopnost "vcítění" být taky záležitostí "techniky". A druhá otázka: znáte ten pocit nudy a znechucení, který má posluchač, který tomu, co poslouchá, zkrátka NEROZUMÍ? Moje zkušenost je takové, že řeči o studené technice bez vcítění se často zakládají právě na té poslední věci. Ale nemusí to tak být. Někdo samozřejmě může dávat přednost "romantické" hře. A taky někdy může být ta námitka o "studené technice" správná. (Hergot, to zní jako diskuse o zesilovačích.)

Zkrátka mám povětšinou raději novější nahrávky - výjimky se najdou.

Od Mutterové si poslechnu Bergův koncert. (I když Krasner to hrál samozřejmě jinak.)

Uff, nevím, jestli tyhle kecy k něčemu jsou. Když tak se omlouvám.

[dhfool]

IMHO to bude na vkusu každého jedince.Jak CO,jak KDO,jak KDE,jak KDY a jak JAK

[Ruby]

Humpfi neuhýbej! Tak Losna nebo Mažňák?!
Máš kandidáta na nástupce Richtěra? Možná Argerich a to stěží...

V podstatě s tebou souhlasím. V technice jsou většinou současníci lepší a co se týče "citového obsahu", tam je to trochu o gustu.

[dhfool]

Cziffra

upraveno:
Aha,bylo asi myšleno z těch co ještě žijí...

[humpf]

Chápu, že to vypadá jako uhýbání, ale mně to přijde vlastně jako otázka, kdo se dneska těší nebo brzo bude těšit podobnému kultu jako Richter. Je jako ptát se, jestli někdy nějaká kapela bude lepší než Beatles. Na to není podle mne rozumná odpověď. Na jednu stranu se dá říct, že jich je dost, na druhou stranu se dá říct, že samozřejmě nikdo takový není. Mimochodem, já asi hlavně nemiluju ten romantický kult kolem muzikantů. Spíš bych ctil nahrávky nebo koncerty než lidi.

[manicka]

[manicka]

znáte někdo německou klavíristku Elly Ney ?

[manicka]

A co říkáte na "klání" Oistrach x Mutter?

[humpf]

Konečně čas napsat.

Necítím se na obecné soudy o Richterovi. Mně se líbí, když hraje Beethovena. Pozdější repertoár nesedí mně, ten starší zase (imho) jemu.

Tím romantickým hraním jsem spíš myslel romantizující hraní - ošklivě řečeno sentimentální - opravdu nenávidím provedení barkoní hudby, která z toho materiálu dělají Čajkovského. To je obecná poznámka a je to jen věc mojí chuti, nikomu to nenutím.

Duel Mutter x Oistrach nerozhodnu. Já bych asi raději poslouchal Mutter, ale je to "o prsa"

S Elly Ney nemám zkušenosti.

Tak tolik zatím.