hifi.slovanet.sk

[velky bobo]

Country music má po celém světě spoustu vášnivých příznivců i odpůrců. Přitom kupodivu neexistuje žádná definice, co to country music vlastně je. Jisté je jen, že pochází z Ameriky, konkrétně ze Spojených Států Amerických. Název, který znamená "venkovská hudba", pak napovídá, že má něco společného s venkovem. Pokud chceme trochu hlouběji nahlédnout do podstaty toho, co country music dělá tím, čím je, musíme se podívat trochu důkladněji na historii a geografii Spojených Států a nevyhneme se ani troše sociologie.

Celkem s jistotou se dá říci, že country music je záležitostí přistěhovalců, kteří začali osídlovat severoamerický subkontinent v šestnáctém století. O původních obyvatelích, Indiánech, se sice v countryových písních občas zpívá, jejich hudební kultura však do nich nepronikla. Významnou roli mezi prvními osadníky na východním pobřeží severní Ameriky sehráli Holanďané, kteří například založili město New York (původně vlastně Nieuw Amsterdam). Z holandštiny pochází jméno Manhattan a ulice Wall Street se jmenuje podle zdi, kterou holandští osadníci postavili na obranu proti Indiánům. Ani jejich hudební kultura však v country music nezanechala žádné významné stopy. Vlastní kulturu severní Ameriky na území pozdějších Spojených Států začali vytvářet teprve kolonisté z Velké Británie. Bylo by přitom velmi nesprávné hovořit o Angličanech. Ti tady sice také působili, britskému království však Amerika od samého začátku sloužila jako území, kam byli přesouváni obyvatelé Britských ostrovů pro korunu nepohodlní, tedy především Skotové a Irové, případně angličtí kriminálníci.

Mnozí z příslušníků těchto etnik přesídlili i dobrovolně, především z ekonomických a náboženských důvodů. Skotové byli převážně protestanti, Irové zase katolíci a ani jedněm ani druhým v oficiálně anglikánské Británii pšenka příliš nekvetla. Významná část severoamerického pobřeží byla původně osídlena Angličany, od kterých pochází název New England, zahrnující pozdější státy od Maine na severu až po Delaware na jihu. Skotové to vzali severněji a vytvořili mimo jiné Nové Skotsko, které dnes patří Kanadě. Irové šli zase jižněji, počínaje Virginií. Pro pozdější vývoj country music je podstatné, že jak Skotové, tak Irové si do Ameriky přivezli svoji svéráznou hudební tradici, o které se v poslední době stalo zvykem hovořit jako o keltské. Až do dneška třebas v Novém Skotsku, speciálně v okolí Cape Breton, přetrvává tradiční styl hry na housle. Irové na jihu svoji hudební a taneční tradici také udržují až do dneška. Hlavně na jihu se ovšem tato tradice brzy dostala do kontaktu se zcela odlišnou hudební kulturou, hudbou černých otroků. Díky společenským rozdílům se sice hodně dlouho udržovaly oddělené, černoši se však brzy naučili hrát na housle a Irové zase časem našli zalíbení v banju.

Ve vývoji specificky americké hudby v 19. století sehrály významnou roli dvě historické události. Nejdřív to byl bramborový mor v Irsku. Katastrofální neúroda ve třech po sobě jdoucích letech, způsobená zhoubnou plísní, zahubila v Irsku hladomorem asi milion lidí a další miliony vyhnala do emigrace převážně na západ, do Ameriky. Část emigrantů zůstala v severovýchodních státech, kde však vzhledem k náboženským rozdílům moc vítáni nebyli. Část se uchytila na jihu, ovšem ani tam to nebyla velká sláva, poněvadž původní irští statkářští páni tvořili tak trochu šlechtu a o chudé příbuzné moc nestáli. No a zbytek posílil davy těch, kteří hledali štěstí dál na západě v karavanách krytých vozů. A pak přišla americká občanská válka, ve které se šlechtický převážně irský zemědělský Jih postavil proti spíše plebejskému a valem se industrializujícímu Severu. Sever byl sice převážně anglický, ale už tu byla i spousta jiných národů, které zde hledaly lepší živobytí. Válka samozřejmě všechno dost promíchala. Černošská muzika se začala objevovat i na severu, mimo jiné v podobě tak zvaných minstrelských písní. To byly černošské písničky interpretované bílými zpěváky nalíčenými na černo - černoši totiž na nóbl hudebních scénách vystupovat nesměli. Původní převážně irská a zčásti také skotská lidová muzika zůstala do jisté míry zakonzervována v zaostalejších oblastech, například v Appalačských horách.

Karavany krytých vozů zatím stále postupovaly na západ a nesly si s sebou kromě toho nejnutnějšího i muziku. V tvrdém prostředí prérií, mezi bizony, Indiány a desperády, hledajícími únik před zákonem, se vytvářela svérázná subkultura západnických balad, která samozřejmě kvetla i tam, kde se dobyvatelé západu usadili. Hudba byla pro ně jedním z mála úniků před tvrdostí každodenního života. V sobotu v hospodě, v neděli pak v kostele. Zdroje měla tahle muzika různé, ale i tady hodně velkou roli sehrála irská tradice. Pro mne třebas bylo velikým objevem, když jsem zjistil, že proslulá westernová balada Streets of Laredo, která geograficky patří někam do Texasu či Arizony (nevím bohužel, kde je Laredo), se zpívá na melodii staré irské hrdinské písně Bold Robert Emmett snad ze sedmnáctého či kterého století.

Dalším důrazným zamícháním v kotli, ve kterém se vařila americká kultura, byla první světová válka. V ní se setkali lidé všech ras, náboženství i společenských vrstev. Pro vývoj americké hudby to mělo dva hlavní důsledky. Obyvatelé měst na východě a jihovýchodě Spojených států se dozvěděli, že v jejich venkovském okolí kvete svérázná lidová muzika. Tehdy vlastně vznikl pojem country music - pod patronátem institucí jako byla Grand Ole Opry, koncertní sál v Nashville, spojená později s rozhlasovou stanicí WSM. A druhý fenomen - demobilizovaní černoši si přinesli domů nástroje z vojenských dechovek a tak vznikl jazz. Nejdříve dixieland, pojmenovaný podle Mason Dixon Line (oficiální hranice mezi svobodnými severními a otrokářskými jižními státy, vyměřená geodety Masonem a Dixonem), a potom, když to vzali do ruky hudebně vzdělaní běloši, i to ostatní - swing, hot jazz atd. atd., což se opět vrátilo do černošských rukou atd. atd. Do toho všeho nábožné písně černochů i bělochů, protestantů, baptistů, metodistů a jánevímčehovšehoještě. Atmosféru téhle doby velmi hezky ukazuje film O Brother Where Are Thou, ve kterém jsou i moc pěkné ukázky dobové muziky. A jen tak mimochodem, říká se, že americké vokály jsou tak dobré právě proto, že každý roduverný Američan se od malička učí zpívat v kostele - sborový zpěv je totiž v USA velmi významnou složkou bohoslužeb a u některých denominací se v kostelích resp. modlitebnách nedělá skoro nic jiného, než že se tam zpívá - ostatně i Bible přímo vyzývá k tomu, aby Hospodin byl chválen zpěvem a hrou na hudební nástroje (konkrétně je uváděn mj. cimbál). A neplatí to jen o Afroameričanech, kteří jsou tím ovšem proslulí.

Venkovská hudba se začala vysílat, nahrávat, prodávat, zkrátka Amerika. Vedle tohoto postupně víc a víc komercionalizovaného hudebního dění však stále přežívala opravdová lidová muzika, která začala být označována jako Old Time. Jednou z nejvýznamnějších enkláv, kde se jí dařilo, zůstávaly již zmiňované Appalačské hory. Našli se nadšenci, kteří ji sbírali a zkoušeli kultivovat. Jedním z produktů těchto snah byla kapela The Bluegrass Boys, vedená Billem Monroem, která posléze dala jméno celému hudebnímu žánru (bluegrass, modrá tráva, je druh trávy hojně se vyskytující v Tennessee, roste však i na českých luzích). A pak přišla druhá světová válka.

To be continued ...

[merhaut]

Zasvěcený, čtivý popis. Bobo ví.

Takováto osvěta je potřeba, protože konkrétně country music u nás většině lidí (hifisty nevyjímaje) splývá s jednou z jeho desítek odnoží - bluegrassem, ba dokonce s trampskejma odrhovačkama.

Přitom bez country by nebyl rokenrol a rock a vůbec ...

[Odowakar]

Moc pěkný čtení, jen tak dál.
Laredo je v Texasu.