hifi.slovanet.sk

[opa]

Není to nic nového, jen malý příklad, proč používat kvalitní součástky. Před časem jsem dostal vzorky konektorů XLR firmy CLIFF. Chystal jsem se jeden použít, ale při pokusu zasunout protikus original Neutrik nešel zacvaknout. Naštěstí jsem tušil zradu a nepoužil sílu. Místo toho jsem kuchnul CLIFF a jenom zíral. Piny jsou v místě uchycení kuželovitě zesílené, takže konektor vyrobený podle normy narazil. Zato protikus CLIFF měl otvory kolem dutinek rozšířené, a neměl tedy problém.
Zajímavý způsob, jak získat konkurenční výhodu.
"Podívejte se, vychvalovaný Neutrik nefunguje, naše konektory jsou v pohodě..."

[PMA]

Totéž platí, když chceš použít toto

http://www.gme.cz/cz/xlr188-p810-003.html

s female Neutrik. Šetřit se nevyplácí. Neutriky dávám i na pozice RCA-CINCH, a sice typ NF2D.

[Sendy]

Vláďo, které Cliffy to byly ?

2 PMA - ten humus z GM snad nemůže použít nikdo, kdo je aspoň trochu při smyslech. Je to vzhledová kopie velmi starého vzoru XLR firmy Cannon, ale v PRC postupně katovali kosty až na kost. V současnosti se už vyskytují tyhle hnusy s recyklovaným plastem a kolíky z hliníku

[opa]

[Baďas]

Omlouvám se za off topic, ale ty báchorky vo recyklovaným plastu mně serou.
V dnešní době se téměř nevyplatí používat recyklát.
Dřívějším problémem bylo, že se používaly recykláty ve kterejch nikdo nezaručil, že je to jen prvopočátkovej materiál a v průběhu drcení a přepracování se do něj nedostanou příměsi jinýho materiálu.
A ty dělaly binec.
Na to se už dneska každej vyprdne, cenově jsou regranuláty drahý, a vzniknuvší problémy ve výrobě za tu úsporu nestojí, to je jednoduší si z dálavy koupit lacinej origoš.
Ten PBT nebo PA materiál z dálavy není až tak rozdílnej oproti materiálu od renomovanejch výrobců a dodržování stálosti hodnot se ti vzdálení kluci už taky naučili. V tom problém není.
Z regranulátu se dneska dělaj maximálně plastový dlaždice na zahradu a zelený plastový vohrádky vokolo záhonků.


Problém šmejďáckejch plastovejch dílů je jinde.
Konstruktér "vyvíjející" díly kdesi v dáli dostane zadání za půl dopoledne načmárat tvar plastovýho dílu.
V rámci úspor samozřejmě nemá prostor udělat prototypovou jednootiskovou formu, provést nějaký testy jestli mu v rámci blbě navrženejch tvarů ten výlisek nepraská například při zasouvání protikusu, jestli se mu ten díl v rámci chladnutí výlisku někam nesmršťuje, neprohýbá atd. Pak udělat úpravy na formě nový testy a znovu.
To se zrovna vyrobí hodně násobná forma, a u takovýhodle konektoru bych to viděl na osmi až klidně i dvaatřicetinásobnou formu.
A v takovým množství je velkej (rozuměj drahej) problém vodladit formu tak, aby z každýho tvaru vypadl perfekt výlisek.
A ten výlisek musí bejt hlavně co nejlehčí, takže stěny co nejtenčí a bez výztuh, nebo u tlustčích stěn nedělaný složitě/draze vyráběný protismršťovací tzv odlehčení stěn a tedy vo to víc se tedy při chladnutí výlisek smršťuje a deformuje.

A pak další vlivy.
Při sériový výrobě se výrobní cykly v rámci úspor zkrátí na co nejkratší časy výroby, takže ty výlisky vypadnou nedochlazený z formy a tedy nekontrolovaně smršťovaný mimo formu.
Při kontrolách, tedy měření výlisků se tolerance rozměrů stanoví tak, aby v podstatě všechny výrobky prošly.
Forma se lisováním opotřebovává, protože v materiálech bejvají skleněný vlákna, takže je to šmirglpapír a údržba forem je drahá, takže se mlátí výlisky dokud to jde.
Sem tam se nějakej tvar vyřadí z provozu, když z něj vypadávají výlisky který na zkušební kalibr jdou nasadit leda za pomocí kladívka.
Až je forma kaput, vyrobí se nová to je lacinější.
Celá výroba je dělaná tak, aby to bylo co nejlaciněší. Co nejmíň materiálu za co nejkratší dobu. Přidávání regranulátů s možnou příměsí jinýho plastu by ty výrobky leda prodražovalo v důsledku zmetků který by musel někdo třídit, nebo by nerozpuštěná granulka přiměsi znamenala zastavení výroby a čištění formy. To se na to ti klucí šikmovoký vyprdnou, to je i pro ně zastavování procesu drahý.
Forma musí valit, valit, valit, valit.

[Sendy]

2 Baďas - to, co píšeš, má hlavu i patu. O tom recyklátu mluvili při prohlídce některých věcí kluci z Vrbna, hlavně když viděli loupající se vrstvy různorodého složení. U těch XLR se často vyskytují díly, které mají trhliny v celém objemu a obsahuje to různobarevné kousky. Že by sesypávali různobarevné granule ?

[Baďas]

Ale jo, dřív se to dělávalo.
Rozdíl mezi cenou regranulátu a origoše od značkovejch výrobců byl propastnej.
Jenže kluci šikmovoký už uměj vařit i umělou hmotu.
Pokud to bylo různobarevný, tak to dělal naprostej debil.
To se podle mně dneska ani těm vzdáleňákům nevyplatí.
Podle mejch zkušeností je u přesnýho výlisku, a u takhle malinkatýho výlisku na 200%, nejdrašší udržet kvalitu v rozumnejch mezích.

Když se drtí špatný výlisky/vtoky atd z různejch materiálů, dělá se to na jedný mašině. A že by se někdo kór moc namáhal tu mašinu pečlivě mezi jednotlivejma druhama vyčistit
Prostě aby ten regranulát byl lacinej, podrtí se co se potká. Na co ho kdo použije, je jeho věc. U zahradních dlaždic to morouhování obyčejně nevadí.
Když si koupíš si tzv. nezaručenej (rozuměj velice lacinej) regranulát, je vo smíchaný plasty postaráno.