hifi.slovanet.sk

[LJM]

PHILIPS CD 202 - konečně jsem se dostal k opravě. S dobrým novým oscilo-koksínem jde všechno jako po másle. Tedy skoro jako po másle. Chybí pouze znalosti co a jak, kde a proč.
Nicméně zdroj opravený a laser nastavený. Přehrávač dost výrazně bruměl a prskal. A aby toho nebylo málo tak po opravě zdroje zase výrazně zkresloval na nízkých tónech. Po naklonění o cca 45 stupňů zkreslení přestalo. Po naklonění na opačnou stranu výrazně vzrostlo, až tak, že vypadával tracking. Nervy. Přece nebudu mít cdčko podložené na jedné straně jako z večerníčku "A je to!" Po asi dvou hodinách laborování s různým odpružením mechaniky a kontrole snad všeho včetně černých děr a oleje v převodovce, nic nepomáhalo. Pak mě napadlo adjustovat výkon laseru. Nakloněním o cca 45 st. se totiž hlava logicky slabounce přiblížila k disku a jelo to. Závěs fokusu je na planžetě shora, tak to bylo jasné. Manuál je nizozemsky takže jsem si nepočetl, nicméně průběhy tam stejně nejsou a miliony všelijakých milivoltů jsou popsány v jejich hatmatilce, tak jsem výkon nastavil tak aby přehrávač jednoduše přestal zkreslovat a pak ještě o desetinku přidal. A básta! Na trimru to udělalo asi milimetr a pár desítek milivoltů. Možno jsem mohl více, ale tohle spolehlivě funguje tak není potřeba to přehánět. Zkreslení není žádné, ani ve sluchátkách na referenčních naposlouchaných skladbách.
Teď ho testuji a je to nádhera! Na to, že má 14 bit převodníky hraje luxusně! Porovnávám ho s TEAC VRDS 10 a DENON DCD 1400. Kontrabas z první skladby CD Usher Be There je pecka! Asi tím, že to je 14 bit je přesně tak tvrdý jak má být! Hluboké struny s přesnou vibrací. Cassandra Wilson má v hlase ten správný jemně rašplový témbr. TEAC i DENON to taky jedou skvěle, ale řekl bych, že Philips je o fous neboli o pičný chlup přesnější. Nevím přesně proč, ale je to tak. Příjemné překvapení.
Oprava trvala cca 7 hodin. Z toho jsem dobrých 5 hodin jenom přemýšlel a čuměl do toho. Baví mě to!
Philips je mé páté CDčko, které jsem si spravil pro radost. Dva Denony jsem si spravil dokonce ze stavu kdy v nich byla mechanika doslova nasypána na hromadě a bylo potočeno se vším s čím točit jde. Mrtvé stroje. Teď jedou jak hodinky a jeden z nich mám jako referenční.
Ale tento Philips 202 mi udělal opravdu radost. To jsem nečekal. Poctivá elektrikařina. Velice baví!

Pár údajů:
- Mechanika CDM-0, ani jeden řemen, ani jedno ozubené kolo! Naprosté minimum mechanických dílů. Systém podobný (jednodušší) jako u hlav pevného disku = navěky! Uložení pikapu v jednom litém kovovém těle. Opět navěky! Robustný motor s tlustou hřídelí.
- Kultovní korekční a DF obvody SAA7010 a 7030
- Převodníky 2xTDA1540D
- 4xNE5532N (Signetics) na výstupu
- velmi kvalitní kondíky a dobře udělané stabilizátory
- celá elektronika v perforované kleci + průchodkové kondíky k výstupům
- perfektní, promyšlená a rigidní konstrukce

[Karel S.]

O řemeslném zpracování nemá smysl pochybovat - jednalo se o naprostou špičku tehdejší technologie. Bohužel právě stav té dostupné technologie znamenal použití pouze 14-bit. převodníků. Zvuk byl "zajímavý" (nevím jak ho popsat jinak - čistý, ale takový velice utažený - syntetický). Následné (a velice brzké) zavedení TDA1541 znamenalo obrovský posun vpřed.
Dosti mne překvapuje, že si zrovna Ty, takový fajnšmekr, tak pochvaluje zvuk.

[LJM]

Pochvaluji si zvuk, protože ho beru vzhledem k použité technologii. A oproti TEAC VRDS, který má 2xTDA1547 to propastný rozdíl není. Je to malinko tvrdší (tím se to zdá přesnější) a malinko plošší, ale u klasiky je to asi i hezčí, protože tam nejsou až tak přehnané "výbuchy" dynamiky a dá se to krásně poslouchat i potichu bez soustavné regulace hlasitosti. Jednoduše mě překvapilo, že nějaký zásadní průser a zásadní rozdíl oproti osvědčeným převodníkům (TDA, PCM) se nekoná. Snažím se pokud možno nic neočekávat ani si nezatěžovat mysl předsudky ani papírovými parametry a pak můžu vnímat jenom pocit, který mi řekne nejvíc.

[PMA]

Dobrý popis čtrnácti bitů

[LJM]

Lepší je to poslouchat než popisovat. Je to příjemná změna.

[TigiGold]

Nevím, jak tvoje dvě stě dvojka, ale Philips CD304 (2 x TDA1540P - SAA7030) má spíše unylý, nenápadný, slitý, neagresivní projev. Zvuk působí sice celistvě, ale není to podle mě vhodný stroj pro hledače detailů, uctívače levého a pravého prostoru či sluchátkové maniaky kriticky posuzující každé cinknutí. Ovšem tak pohodově a přesvědčivě podanou živou nahrávku Nohavici (Koncert, 1998) jsem přes bedny už dlouho neslyšel. Tvému entusiasmu rozumím a fandím, je to krásný kus techniky.

[LJM]

Zvuk je podobný jak popisuješ. Nic pro lidi trpící hifi neurózou pořád něco porovnávat, hledat a hlavně pořád něco měřit jako kdyby na tom snad ve výsledku záleželo. Nevím jak to napsat kulantně, ale lidé hledající každé cinknutí anebo ruchy způsobené mechanikou nástrojů anebo hledající nesmyslně rozšířený prostor, který není ani na reálném koncertě, takoví lidé nemají dle mého názoru v hifi co pohledávat. Je to jen jejich boj a muziky si moc neužijí.
Naopak, tento přehrávač je mašinka pro audiofily. Některé věci přehraje suverénně lépe než moderní "klišáci" s hogo fogo přebitovanými a přesamplovanými převodníky. Co se týče prostoru, (a myslím, že mám dobré uši) tak prostor je podán přesně tak jak to umožňují mnohdy staré nahrávky na CD a dvě bedny vzdálené dva a půl metru od sebe v akusticky zatlumené místnosti s posluchačem nepravidelně se pohybujícím v prostoru, který navíc řeší jenom čistotu projevu. Nic víc nic méně. Na živých koncertech to není vůbec lepší. Tam to dokonce bývá (skoro ve 100 procentech případů) jedne velká zvuková koule. Z posledního koncertu klávesisty z Deep Purple jsem musel po deseti minutách odejít. To se nedalo vůbec - pouhý kontinuální obrovský rachot bez sebemenšího rozlišení kde nebylo poznat co je hlas a co booster! To zahraje stokrát lépe i přehrávač z Lídlu! Takže nějaký virtuální prostor je to poslední co mě u hifi trápí. Stejně je udělaný uměle ve studiu a reprodukovaný na každém zařízení zcela jinak.
Na moderních Denonech a na mém oblíbeném Teac VRDS je naopak prostor dost roztržený což může vzbudit dojem, že je širší, ale je pouze "rozsekaný" vlivem lepší separace kanálů. A to taky není žádná hitparáda. Proto prostor vůbec neřeším. Muzika se line jednoduše homogenně z místa kde jsou obě bedny a vokály jsou většinou někde uprostřed. To dokonale stačí a není potřeba se tím nějak přehnaně zabývat.

[dogeatdog]

S dovolenim se zde pozeptam.
Uvazuji nad nejakym prehravacem CD, a jelikoz jsem spise na vintage stroje, zpozornel jsem kdyz se naskytla moznost porizeni techto krasnych stroju od sberatele.
Jedna se o Philips CD-200, a Philips CD-300.

Oba stroje vypadaji velmi zachovale.
Ma cenu nad nimi uvazovat, a pripadne ktery a z jakych duvodu preferovat?

Nebo poridit jiny / lepsi prehravac CD?
(U me je dost prusvih, ze mimo hrani take chci, aby to vypadalo k svetu, a vyse zminene strojky jsou pastva pro oci.)

Predem moc diky.